Proč máme rádi krásné věci? To, společně s otázkou, co je to krása, jsou dotazy, na které se snažili odpovědět již staré civilizace. Je velmi zajímavé, jak moc se liší pojetí krásy v různých dobách a co je za krásu považované. Pokud bychom se zaměřili na jednu z nejvýznamnějších civilizací, římskou, možná by nás mnoho poznatků u ní ohledně krásy zaujalo. Všeobecně z dochovaných drobností a písemností víme, že se jednalo o velmi mocný a bohatý národ, kterému se podřizovaly skoro všechno okolní národy. Římané to o sobě věděli a měli o sobě velmi vysoké mínění.
Přesto, i když jim dobytá a podrobená území přinášela nemalý zisk, si nikdy na honosnost a nestřídmost nepotrpěli. Právě to, že lidé byli šetrní a neovládali je tyto „nízké choutky po majetku“, bylo jejich největší pýchou a hrdost, snad se dá říct, že z toho pramenila určitá jejich samolibost. Nejvýrazněji to vynikalo během návštěv velvyslanců jiných panovníků, u kterých bylo běžné dokazovat si své postavení a významnost bohatou výzdobou svých komnat i sebe samotných. Toto je jen příklad toho, že se tak jednoznačně nedá říct, co je a co není krásné a vždy záleží na okolnostech.
Co je ale poměrně všeobecně přijímáno za krásné, jsou výrobky, ze kterých dýchá usilovná a mistrná lidská práce. Jako příklad mohou sloužit Caesar Crystal Bohemiae vázy Shisharium, které se tak skvěle hodí nejen jako drahá pomůcka pro kouření vodní dýmky, ale také jak dárek. Na takovýchto předmětech neposuzujeme jenom to, jak moc se líbí našemu oku, ale společně s naším obdivem uznáváme i zručnost mistra, který výrobek vytvářel a ke které se my sami velmi pravděpodobně nikdy ani nepřiblížíme. Umělecké výrobky tak mohou být na první pohled skromným vybavením, ale oko znalce ihned pozná, že se nejedná o obyčejný kousek, který je k sehnání za pár korun v jakémkoliv obchodě.